Česko je země skládkám zaslíbená. V současnosti se u nás skládkuje zhruba polovina z veškerého komunálního odpadu. Jeho produkce meziročně neklesá, takže plocha nutná k jeho ukládání se každým rokem zvětšuje. Provozovatelé skládek tedy hledají cesty, jak se domluvit se svými sousedy. Jednou z možností je dobrovolné sídlení dat o jejich dopadech na životní prostředí s pomocí speciálních senzorů, které vyvinul brněnský startup Agdata.

Celý ekosystém měření od Agdata sice nedokáže eliminovat dopady skládky na okolí, umí však efektivně hlídat, že nejsou překračovány normy dané zákonem. Prostřednictvím sítě citlivých senzorů umístěných na okolních pozemcích nepřetržitě měří a zaznamenává hodnoty látek, které skládka produkuje. Tato data pak může provozovatel jednoduše sdílet například se samosprávou. Anebo je může měřit přímo samospráva a provozovatel skládky hradí provoz senzorů.

Jedná se o takzvané R-senzory, které zvládnou ohlídat hodnoty oxidu uhličitého, oxidu dusičitého, čpavku nebo metanu. Kromě toho mohou hlídat hodnoty prašnosti. Prach totiž může produkovat jak samotné skládkoviště (zejména v případě, kdy se na něm ukládá například stavební opad), tak vozy, které na něj odpad sváží.

Měření pomůže pomoci k vzájemné dohodě

V soužití samospráv a skládek jsou momenty, kdy obce tahají za kratší konec provazu. V celé řadě lokalit jsou provozem skládky zasažené celé čtvrti, nárazová měření však často neprokážou zásadnější problém anebo celá situace končí pokutou, která nic nezmění.  V tomto ohledu je potřebná změna přístupu provozovatelů skládek, která nakonec může být prospěšná pro obě strany. Pokud provozovatel doloží, že skládka nemá žádný negativní dopad na své okolí, výrazně lépe tím může posílit svou pozici při vyjednávání o rozšíření provozu nebo změně ukládaného materiálu.

A právě to je pro řadu provozovatelů klíčové. Nejméně do konce dekády totiž bude skládkování v Česku zažívat boom. Přestože Evropská unie dlouhodobě účinně pracuje na tom, aby v členských státech končilo na skládkách komunálního odpadu jen nezbytné minimum odpadků, realita v Česku je zatím trochu jiná. Může za to mimo jiné i odklad zákazu skládkování využitelných a recyklovatelných odpadů, který měl platit již za dva roky. Česko ho však uvede v platnost až v roce 2030.

Agdata AIR senzor měří znečištění prachovými částicemi PM1.0-PM10, NOx, COx, O3, CO2

Pochopitelné je, že nikdo z obyvatel měst a obcí nechce skládku u sebe za domem a zastupitelstva jsou tak při hlasováních o rozšíření nebo změně skládky pod velkým tlakem svých občanů. Dohoda o transparentním sdílení dat, doplněná třeba i o smluvní pokuty v případě překročení sledovaných limitů, nadměrného prášení či zápachu, pak může být často jedinou cestou, jak se vyhnout patové situaci.

První datově transparentní skládka na Slovensku

Jedna z prvních „datově transparentních“ skládek, na které Agdata provozuje své měřící senzory se nachází několik kilometrů od českých hranic – na Slovensku v obci Dubová. Skládka patří stejnojmenné obci, která se v minulosti musela potýkat například s peticí za okamžité uzavření skládky. Nyní nainstalovala na několik míst R-senzory, které mimo jiné hlídají konkrétní dopady skládky na obyvatele – například produkci PM částic nebo výfukových plynů.  Data ze senzorů, které se nachází po obvodu jejího areálu sdílí v reálném čase se zastupitelstvem obce. A to může v případě nadměrných hodnot varovat občany.

Data o nebezpečných skládkových plynech jsou pochopitelně měřena přímo v šachtách, jak to udává legislativa. Senzory od Agdata v tomto případě zajišťují doplňkové měření na několika místech v obci i přímo v areálu a zaměřují se i na další vlivy. Pomáhají tak monitorovat provoz areálu a v reálném čase sledují například data o prašnosti nebo výfukových plynech, která jsou okamžitě dostupná obyvatelům Dubové na obecním webu. Díky tomu například zjistili, že kvalita ovzduší je kvůli automobilovému provozu často horší v obci než přímo na skládce.

Využití nejen pro skládky

Veškeré měření se ale nesoustřeďuje jen na skládky a je možné měřit i jiné areály. Datová kontrola prašnosti se stále častěji skloňuje u velkých staveb, jako jsou dálnice, koridory nebo například logistická centra. Při skrývkách zeminy v suchém období totiž velice často dochází k obtěžování okolí prachem. V některých případech navíc zdravotně závadným.

Při stavebních pracích nebo demolicích se není samozřejmě možné vyhnout prašnému prostředí. To ovšem neznamená, že by obyvatelé obcí prostřednictvím svých samospráv neměli požadovat kompenzace, což je opět zajímavé i pro samotné stavaře. Kompenzace založené na reálných datech z ovzduší, a ne pocitovém vnímání, dokážou výrazným způsobem snížit nebo i utlumit vzájemné konflikty.